Nesnáším lidi v MHD.

19. února 2016 v 13:57 | Marjorie |  deník
MHD je něco, s čím se setkávám skoro každý den (ale dneska zrovna ne, protože jsem doma... nemocná nejsem) a co mi samo o sobě vlastně vůbec nepřekáží (a to mi překáží hodně věcí), spíš naopak, protože autobus mě každý všední den odveze z ďábelského místa posetého mými spolužáky s IQ na bodu mrazu do mého milovaného útulného domova, kde se můžu zalézt do postele a čučet na Doctora až do zblbnutí.
Co ale na MHD nenávidím je to, že i přesto, že moji spolužáci se mnou MHD nejezdí, stejně se musím potkávat s lidmi. Pokud jste četli můj předchozí článek z července (a pokud ne, možná ho radši ani nečtěte, normálním lidem zcela jistě připadá divnej, možná až trochu pošahaně děsivej), asi vám došlo, že lidi nenávidím a nerada se s nima bavím, prostě ani něco si koupit nebo se na něco zeptat nezvládám. Ale neoznačila bych se za člověka trpícího sociální fobií, protože nejsem debil (jako sorry, ego sice kdovíjaký nemám, ale vím, že nejsem debil) a nedělám ze sebe chudinku kvůli něčemu, čím ani netrpím. Nechci zlehčovat utrpení lidí, kteří takovou fobií trpí (ale to neznamená, že s nimi soucítím).
Kde jsem to skončila? Jasně, u toho, že se v MHD musím potkávat s lidmi. Někdy potkám normální lidi, co se do ničeho neserou a hleděj si svýho. Buďte kurva stejný! Neserte se do mě, jako ta zkurvená bába, co jsem ji před pár tejdny potkala na zastávce. Stály jsme tam jen my dvě a čekaly, až se fakani vyvalej z autobusu, abychom mohly nastoupit. A ta píča mi řekla: ,,Snad počkáte, ne?" Ne, nepočkám, píčo, nemáš žádný přednostní právo! To, že jsi zažila upálení Mistra Jana Husa, že jsi přistála na Měsíci a cestou sem jsi potkala Gargamela a pomohla mu znásilnit Šmoulinku neznamená, že má nějakou přednost přede mnou.
Pak se divte, že vznikaj takový, docela sprostý články, když se chováte jako kryplové! Kdyby tahle egoistická ženská byla jediná, tak ještě ok, ale minulý pátek jsem měla natolik šťastný den, že mě nasralo hned několik lidí. Jedno z toho byla taky nějaká bába, a když nad tím tak přemýšlím, možná ta stejná...

Teď ale doufám, že se vy lidi, co ve vás zůstala (narozdíl ode mě) ještě aspoň špetka dobrý nálady, od srdce zasmějete. Opět, stejná situace - stojíme, čekáme až vylezou, bába s nasranym výrazem a mindrákama mě PŘEDBĚHNE, ale otočí se na mě, aby to mohla dosrat větou:
,,Nepředbíhat."
Kurva co?! Chápete to?! Je to to stejný, jako kdybych sprdla sama sebe za to, že něco udělám! Jako viděla jsem už spoustu zamindrákovanejch kryplů, od mých spolužáků až k samotným členům mé rodiny a ti si samozřejmě všechno vylévali na ostatních, ale něco takovýho?! Tak to jsem ještě neviděla.
Tahle bába mě docela nasrala, ale pozor, za mnou šla druhá! Sice tak o pět set let mladší, ale nasrat dokázala taky. Měla kočár s malym hnusnym zkurvenym hajzlem, NAJELA MI NA NOHY a řekla: ,,Bacha!" Píčo, hele, příjde ti, že mám oči na zádech? Že s nima vidim tebe a tvůj zkurvenej kočár? Každopádně tahle píča mě dorazila, takže jsem řekla: ,,Abyste se neposrali," a jsem si vědoma, že to nebyl kdovíjakej stěr, ale byla jsem nasraná a o stírání mi zrovna nešlo, jen jsem si chtěla ulevit. Moc to nepomohlo, musím o tom psát článek.

Ale teď příjde to nejhorší na emhádéčku! FAKANI. Malý uřvaný fakani ve věku 0-7 let. Ty 4+ už jsou teda snesitelnější, to musím uznat, ale sere mě, že pobíhaj po celý tramvaji nebo autobusu a hrajou si, že jsou nevimco, nevimkde a nevimproč, protože děti totálně nenávidim a nerozumim jejich chování.
Ale ten stejný pátek 12. (lol, a pak, že nešťastný jsou jen pátky 13., hovno), nevím, jestli to byla ta stejná pizda, která mi najela na nohu, nekoukala jsem se, ale ten její harant tam kurva hrozně řval, to trhalo uši! Měla jsem sto chutí říct: ,,Šlápněte mu na hlavu, to pomůže."
Lidi, pokud si pořizujete haranty, buďte tak hodný a věčně nezapomínejte roubíky doma, protože mě ukrutně sere slyšet ten nářek. A ne, srdcervoucí to není, je to maximálně nervyrvoucí!


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.