Chybíš.

15. února 2018 v 19:29 | mimo |  deník
A moc.
Já vím, že už se nikdy nevrátíš.
Ale stejně si představuju, že tu se mnou jsi. Třeba teď, nebo dřív, nebo až později. Někdy mám i pocit, že tu se mnou jsi, ale teď ne. Doufám, že se mi nedíváš přes rameno. Asi by to bylo trapný.
Dělilo nás pár kilometrů.
Teď nás dělí obrovská vzdálenost, nevyjádřitelná číslem. Obrovská, nepřekonatelná zeď. Řeky, moře, oceány. Možná celé vesmíry. Vlastně určitě.
Ještě před rokem a něco bylo všechno jinak. Zdá se to tak dávno. S postupem času budeme od sebe dál a dál, až jednou si budeme na setiny milimetru blízko, ale stejně se nebudeme moci dotknout.
Tak silná je smrt.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.